10 dní meditace v ústraní

Ležíte na operačním sále. Chystáte se podstoupit operaci vaší mysli. Je plná hnisu, který vám ničí život. Má to ale háček. Nedostanete žádnou anestezii. Nedostanete ani doktora. Tím chirurgem budete vy sami. Musíte řezat hodně hluboko. A zakusíte pekelnou bolest.

Univerzální lék na trápení

Minimalismus a meditace jsou jako pokrevní bratři. Je hezké, když si doma uklidíte poličky a skříně, ale to je jen polovina práce. Uklidit je třeba i ve své vlastní hlavě. Člověk, který touží po lepší kvalitě života, by měl každý den alespoň chvíli meditovat. Bohužel má velká část české veřejnosti vůči meditacím předsudky. Lidé si ji spojují s náboženstvím, rituály nebo dokonce sektářstvím. To je ale zásadní nedorozumění. Meditace není nic víc a nic míň než technika. Technika tak univerzální, že ji může praktikovat každý. Když pozorujete svůj dech, není křesťanský, buddhistický, židovský ani muslimský. Je to prostě dech.

Já začínám meditací každé ráno pracovního dne. Po čase jsem se cítil dostatečně zralý na intenzivnější a hlubší trénink. Tak jsem poslal přihlášku na desetidenní meditační ústraní, kde se praktikuje vipassana. Vipassana se označuje jako meditace vhledu a je jednou z nejstarších meditačních technik. Znamená vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Vychází ze zákona pomíjivosti – všechno je pomíjivé, není tedy důvod na něčem lpět nebo si k něčemu vytvářet odpor. Při vipassaně dochází k propojení mezi myslí a tělem prostřednictvím sebepozorování. Vede vás k vyrovnané mysli, sebeovládání a klidu. Byl jsem rozhodnutý vkročit na velmi tenký led. Na stezku, která může trvale změnit můj život.

Den 0: Zvědavost

Přijíždím do starého hotelu v srdci Beskyd. Dýchá z něj éra socialismu a dovolených ROH. Současný majitel do objektu příliš neinvestuje, takže ve sprchách teče pouze horká voda a záchody se splachují kýblem. Meditační ústraní ale není o luxusu. Vyplním formulář a dávám souhlas s podmínkami kurzu, které někomu připomínají pobyt ve vězení. Muži a ženy jsou v oddělených částech a potkávají se jen na skupinových meditacích v hale. Pohybovat se můžeme pouze v ohraničeném prostoru. Dodržuje se ušlechtilé ticho – zákaz komunikace s ostatními studenty. Žádné zvuky, gesta, žádný oční ani fyzický kontakt. Jídlo se podává ráno a v poledne, k večeři jeden kus ovoce. Nesmíme mít u sebe mobil, počítač, knížku ani zápisník. Účast na všech aktivitách v denním rozvrhu je povinná. Naprostou abstinenci v požívání alkoholu, drog a sexu asi nemusím zmiňovat.

Den 1: Bolest

Budíček ve 4:00 je pro mě utrpením. O půl páté začíná první sezení. Medituje se 11 hodin denně, večer je hodinová přednáška. Protože moje tělo není zvyklé sedět se zkříženýma nohama tak dlouho, zažívám nesnesitelnou bolest. Zkouším všechny možné meditační pozice, ale moc to nezabírá. Den je nekonečný, každá minuta se táhne jako hodina. Snažím se soustředit na dech, ale bolest vyhrává. Učitel nás uklidňuje, že tato fáze je nevyhnutelná a zažívá ji každý. Naše fyzická a mentální stránka jsou v nerovnováze a tělo se tímto procesem čistí.

Den 2: Přijetí

Bolest neustupuje, ale už jsem se naučil s ní lépe pracovat. Přestávám z fyzické bolesti vytvářet bolest mentální. Zkouším ji objektivně pozorovat a nereagovat na ni. Přijímám ji. Začínám chápat všechna striktní opatření, která musíme dodržovat. Sebedisciplína je v této fázi naprostou nezbytností. Druhý den je krizový, pár studentů z kurzu odchází. Chyběla jim silná vůle na překonání nejtěžšího období. Já to ale nevzdávám.

Den 3: Vyčerpání

Nedostatek spánku, málo jídla a nepřetržitá koncentrace mysli na jeden bod si vybírají svou daň. Jsem vyčerpaný a nemám chuť nic dělat. Ležím v posteli a každou volnou chvíli využívám k odpočinku. Je jen otázkou času, kdy dojdu do bodu zlomu a začnu si meditační ústraní užívat. Nemusím čekat dlouho a na poslední meditaci zažívám extatický stav vědomí – nirvanic peace. Celé tělo vibruje, jako by mě někdo připojil do zásuvky s elektrickým proudem. Cítím každý atom, každou buňku v těle. Přišlo to nečekaně, jsem z toho trochu nesvůj. Nevím, jak se to ovládá, tak tomu nechávám volný průběh.

Den 4: Extáze

Dostavují se obrovské přívaly energie. Některé jsou tak silné, že skoro padám z meditačního polštáře. Fyzická bolest je na ústupu. První tři dny jsme jen pozorovali svůj dech, šlo o přípravnou fázi. Teď nastal čas začít s vipassanou. Pronikám do jemnějších struktur mysli a dokážu pozorovat pocity na kterékoliv části těla. Vím, co se právě teď odehrává na patě levé nohy nebo na pravém ušním boltci. Nepřestává mě fascinovat, jak dokážu mysl s chirurgickou přesností ovládat a projíždět s ní celé tělo. Začínám se trochu bát, co přijde dál. Jsem tu teprve pár dní a už se vznáším na spirituálním obláčku v extázích.

Den 5: Odhodlání

Jsem v polovině kurzu a vím, že vydržím až do konce. Vzdát to by znamenalo zahodit všechno, co jsem se doteď naučil. Jsem odhodlaný svědomitě dodržovat rozvrh a využít každý meditační blok, jak nejlépe dokážu. Učím se být nezaujatý ke všem pocitům, příjemným i nepříjemným. Trpké plody pomalu sládnou. I když je technika náročná, dám jí šanci se plně rozvinout. Pochopím ji a přijmu to, co mi přinese.

Den 6: Vzpomínky

Ostrý skalpel zajíždí hluboko pod povrch. Sopky plné mentální špíny, které spaly v dosud nepoznaných hlubinách mysli, se začínají probouzet. Na povrch vycházejí erupce vzpomínek. Bývalé vztahy, které jsem zpackal. Rodina, kterou jsem zanedbával. Lidé, kterým jsem ublížil. Křivdy, co jsem v tomto životě napáchal. Pořádná dávka plevelu, ale mám dost síly, abych ho vyrval i s kořeny. Cítím, že přijde ještě větší bouře. A jsem připravený se jí postavit tváří v tvář.

Den 7: Únava

Další krize přichází sedmý den. Ego pochopilo, že nad tím vším ztrácí kontrolu a začíná se rozpouštět. Brání se ze všech sil. Podsouvá mi myšlenky, že tohle není dobrá technika. Namlouvá mi, že se budu muset vzdát všeho, co mi přinášelo uspokojení. „Už žádný alkohol, to nepřežiješ!“  Praktikování meditace ale neznamená, že se někdo automaticky stane ctnostným mnichem a po zbytek života bude asketa. Proto se pouštím do boje s únavou a usedám k dalším meditacím. Nenechám se zastrašit svým vlastním egem.

Den 8: Osvobození

Je tu bouře, kterou jsem předpovídal. Od rána jsem v depresi a přemýšlím, jaký má můj současný život smysl. Všechno je pomíjivé, tak proč se o něco snažit? Jako bych nesl na bedrech utrpení všech bytostí světa. Na hladinu vyplavaly chmurné myšlenky, které mě kradly energii do života. Všechny je dávám do jednoho obrovského pytle a posílám pryč. Jako horkovzdušný balón stoupají k obloze a mizí v dálce. Jsem volný. Cítím nekonečný vnitřní klid a harmonii. Osvobodil jsem se od pout, kterými mě mysl svazovala.

Den 9: Free flow

Tento den je poslední, kdy může student vipassany vážně meditovat. Zítra ráno končí ušlechtilé ticho. Celých devět dnů se nemluvilo, aby nás nic nerozptylovalo a každý se mohl ponořit sám do sebe. Moje dovednost v pozorování nejjemnějších pocitů na těle se zlepšila a dosáhl jsem nejvyššího stupně – free flow, volného proudění. Cítím energii, jak se přelévá od hlavy do konečků prstů a zpět. Přijímám fakt, že jsem jen shluk subatomárních částic, který se změní milionkrát za sekundu. Tohle je zákon pomíjivosti. A já ho zažívám na fyzickém těle. Tohle je umění žít. Žít v harmonii se sebou samým.

Den 10: Vyrovnanost

Poslední den se sice stále medituje, ale jde to obtížně. Studenti si navzájem sdělují zážitky a chybí klid, který tu panoval. Je to přechodový den, aby návrat z ústraní do reality všedního světa nebyl tak krutý. Učitel nám připomíná, že za 10 dní se z agresivního vlka nestane klidný beránek. Máme za sebou pár kroků, jsme však stále na začátku cesty. Semínko pravdy bylo zaseto do naší mysli. Když opouštím hotel a mluvím s lidmi venku, pozoruji na sobě drobné změny. Cítím větší klid a vyrovnanost. A o to ve vipassaně jde. Vyhýbat se extrémům. Zatlačením negativit do nevědomí nebo naopak plným vyjádřením se jich nezbavíme. To je zbabělý útěk. Problému musí člověk čelit. Když budu mentální znečištění pozorovat, začne ztrácet svoji sílu a pomalu zmizí. Bude to ještě dlouhá cesta.

Bhavatu sabba mangalam. Kéž jsou všechny bytosti šťastné. A meditují.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on Pinterest


Chceš si zjednodušit život? Přijď na kurz minimalismu v Praze nebo v Brně.

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *