5 důvodů, proč jsem se stal minimalistou

Když jsem se vydal touto cestou, nevěděl jsem, kam mě zavede. Netušil jsem, co mě na ní čeká a jaké nástrahy budu muset překonat. Ani mě nenapadlo, že mi přinese něco, co má větší cenu než všechny peníze na světě. Ta cesta mě přivedla k absolutní svobodě.

Je snadné si hovět v komfortní zóně, kde všechno znáte a nic vás nemůže překvapit. Stojí to minimální úsilí, nechat odpovědnost na ostatních a říkat si, že vás se to netýká. Někdo to přece vyřeší. Vy nic dělat nemusíte. Od toho tady nejste, abyste měnili svět. Ale co když je všechno jinak? Já jsem se pohodlí dobrovolně vzdal. Opustil jsem stádo a stal se minimalistou. A mám pro to přesvědčivé důvody:

1. Už se nechci dál podílet na destrukci této planety

Jak ukazuje video Story of Stuff, prakticky každá věc, kterou si koupíte, má negativní vliv na životní prostředí. Tu věc musí někdo vyrobit a dopravit ji k vám. Když ji po čase vyhodíte do popelnice, tak i zlikvidovat. Stopa, kterou tím po sobě zanecháte, nezmizí ze dne na den. Pravděpodobně ji uvidí vaše děti, děti vašich dětí a možná i děti dětí vašich dětí. Proto si před nákupem kladu otázky: Opravdu, ale opravdu to nutně potřebuji? Dokážu se bez toho obejít? Můžu to nahradit něčím jiným? Dá se to půjčit? Dá se to pořídit v bazaru? Není někdo, kdo tu věc má, nepotřebuje ji a rád se jí zbaví? Často dojdu k závěru, že kupovat nový výrobek je zbytečné.

2. Volný čas chci trávit s živými bytostmi, ne mrtvými věcmi

Nejsem odpůrcem moderních technologií. Sám je využívám a jsem za ně vděčný. Fascinuje mě, co všechno dokážou lidé stvořit. Žádný vynález není ve své podstatě špatný. Nebezpečným se stává ve chvíli, kdy se dostane do rukou, které s ním neumí zacházet. Dobrý sluha, zlý pán. A tak je to se všemi počítači, tablety, mobily, televizemi, kuchyňskými spotřebiči, auty, … (doplňte sami, co rádi používáte). Věci, kterými se obklopujeme, by měly v první řadě sloužit nám. Je tomu skutečně tak? Nebo už jsme překročili hranici a stali se otroky svých vlastních přístrojů? Čas, který vyplýtváme, nikdy nedostaneme zpět.

3. Chci se rozhodovat s lehkostí a bez zbytečného stresu

Každý den děláme stovky rozhodnutí. Některá jsou důležitá, některá méně. Máme tisíce lákavých možností, stačí si jen najít tu správnou. A právě tady leží zakopaný pes. Nedokážeme si vybrat. Psychologové tomu říkají rozhodovací paralýza. Volit jednu z variant nás vyčerpává. Rozhodneme se, a pak stejně nejsme spokojení. Našel jsem recept a rozhodování zjednodušil – nechávám si jen omezený počet možností. Může být lákavé mít stále otevřená zadní vrátka, ale já je za sebou vědomě zavírám. Čím míň otevřených dveří, tím je lehčí vybrat ty správné. Některé příležitosti nechám odejít a vzdám se možnosti se k nim neustále vracet. A proto jsem plný energie.

4. Na své lodi chci být kapitánem

Představte si, že váš život je loď v oceánu. Jednoho dne jste vypluli z přístavu (narození) a jednoho dne se do přístavu vrátíte (smrt). Můžete si vybrat, kým na lodi budete. Já jsem si zvolil být kapitán a řídit si loď sám. Asi bych se necítil dobře, kdyby u kormidla stál nějaký psychopat a já neměl kontrolu nad tím, jakým směrem loď pluje. To bych mohl skončit jako Titanic. Bohužel v oceánu najdete takových lodí miliony. Lidé přenechali kontrolu nad jejich životy šéfům, politikům a nadnárodním korporacím. Stali se jen nečinně přihlížejícími pasažéry. Nechali se zlákat nabídkou luxusních kajut s výhledem na moře a vzdali se svých základních práv. Je taková nabídka skutečně výhodná?

5. Cestování s minimem věcí mě učí být všímavější a lépe poznávat svět kolem sebe

Říkáte si, že mezi pětikilovým a sedmikilovým batohem není rozdíl? Vaše záda to přece unesou. Rozdíl tady ale je. Přesně dvě kila. Může to vypadat jako bezvýznamný detail. Ale zkuste si vyběhnout kopec s lehčím a pak s těžším batohem. Fyzikální zákony prostě neobejdete. Čím větší zátěž, tím větší výdej energie. A ta pak může chybět jinde. Když vás bolí celé tělo a jste vyčerpaní, jak si chcete užívat tu krásu co je všude kolem? A cestováním nemyslím jen létání za exotikou. Být light je důležité, i když se jen přesouváte z jednoho konce města na druhý. Někdy mi stačilo vyhodit z batohu pár nepotřebných věcí a koukal jsem, jak se mi ulevilo. A tak je to i v životě. Když si na svá bedra dáte velkou nálož, život vás nebaví. Tak ten těžký batoh raději nechte doma. Vyjděte si jen tak. Bez starostí.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on Pinterest


Chceš si zjednodušit život? Přijď na kurz minimalismu v Praze nebo v Brně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *