Spaní pod širákem v zimě

Venkovní teplota -2°C. V batohu jen dvě základní věci. Karimatka a spacák. Jdu strávit noc venku na sněhu.

Když jsem se zeptal pár kamarádů, jestli v zimě chodí spát pod širák, většinou odpověděli, že ne. Jen od jara do podzimu. Já to dělal stejně. Měl jsem jen ultralehký spacák do +10°C. Ten by mi při teplotách kolem bodu mrazu byl platný asi jako mrtvému zimník. Mám rád všechny roční období včetně zimy, tak mi přišlo nefér ji ignorovat. Pohled na bílé stromy, vločky padající na mou tvář, bublání potoka uhánějícího zasněženou krajinou – to jsou krásné okamžiky. Koupil jsem si proto nový spacák s teplotním určením +18° až -2°C. V extrému by v něm měl člověk přežít i -18°C, to už ale nastává riziko poškození zdraví prochladnutím. Někdo možná namítne, že -2°C jako dolní hranice tepelného komfortu je na zimu málo. Souhlasím. Byl to kompromis a něco bylo třeba obětovat. Dal jsem větší prioritu nízké hmotnosti (760 g) a rozměrům (15 x 27 cm). Spacák tak můžu využívat prakticky celoročně. Velký mráz lze vyřešit použitím vložky, například tato zvýší tepelný komfort až o 15°C. Nebo na sebe dám víc vrstev oblečení. A co se náplně spacáku týče, vsadil jsem na peří. Je dražší než syntetické materiály, v zimě ale stále nepřekonatelné.

Bezdomovcem na jednu noc

Jedna pražská agentura nabízí 24 hodin bez domova jako zážitkovou aktivitu a účtuje si za ni 3600 Kč. Já se rozhodl nový „péřák“ otestovat na zahradě mého otce. Kdyby zklamal, můžu přeběhnout do chaty s topením. Vybral jsem noc s teplotou lehce pod nulou a bez srážek, tu před Štědrým dnem. Pohodlí vytopeného pokoje jsem dobrovolně vyměnil za mráz a odjel na zahradu. Našel jsem si místo na sněhu. Nafoukl jsem karimatku, rozbalil spacák a připravil se na noc s nejistým průběhem. Stát se může cokoliv. Co jsem ale nečekal, byl agresivní soused. Pravděpodobně mě považoval za bezdomovce. Chápu to, několik chatek už tady bezdomovci vykradli. Ve chvíli, kdy jsem se ukládal ke spánku, jsem zaslechl divné zvuky. Pak vidím chlápka, jak se blíží ke mně a mluví do vysílačky. Nebylo mu úplně rozumět, zachytil jsem jen konec věty: „… mám to v ruce a asi to po něm hodím!“ Co?! Zbystřil jsem a vystrčil hlavu ze spacáku. Poslední, co bych chtěl, aby po mně někdo něco házel. Vysvětlil jsem mu, kdo jsem, co tam dělám a ať se uklidní. Nakonec odpochodoval od plotu. V dálce jsem ještě slyšel, jak telefonuje mému otci, že se na jeho zahradě nějaký magor válí ve sněhu.

Kam se hrabe Hilton

Ani po zažehnání útoku souseda se kýžený klid nedostavil. Stále jsem se budil, zimou to ale paradoxně nebylo. Znáte to, když začne štěkat jeden pes, musí se přidat i ostatní. Pro velký úspěch to zopakovali ještě několikrát za noc. Lehce nevyspalý jsem vstal o půl osmé ráno. I přesto jsem měl dobrý pocit. Spacák nezklamal! I když jsem nad ránem mírný chlad cítil, pořád mi bylo dost teplo na to, abych vydržel do konce. Chatu jako pojistku jsem nevyužil. Skvělé bylo, že jsem se do spacáku mohl zabalit celý i s hlavou a venku nechat jen ústa a nos. Ztrátu tělesného tepla jsem tak snížil na minimum. Zásluhu na pohodlném spaní má i nafukovací karimatka s tepelným odporem 3,2 R – kdybych to nevěděl, nepoznal bych, že ležím na sněhu. Nohy mi párkrát sklouzly z karimatky, ale ani při občasném kontaktu spacáku se sněhem uvnitř nebylo vlhko. Rozhodně však izolační vrstvu mezi zemí a spacákem nepodceňujte. Bez ní můžete i v kvalitním spacáku zažít ledové peklo.

První letošní zimní spaní pod širákem je za mnou. Vím, že se na svou minimalistickou výbavu můžu spolehnout. S kvalitními věcmi není třeba se omezovat jen na teplé roční období. Jsem odhodlaný vyrazit na další zimní expedice. A nemusím řešit, jestli je poblíž hotel. Přespím, kde budu chtít. Uprostřed zasněženého lesa. V přírodě.

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on Pinterest


Chceš si zjednodušit život? Přijď na kurz minimalismu v Praze nebo v Brně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *